ZLATÝ DEVÁŤÁK
Téma: Já – chodec, cyklista a řidič
Dílčí výstupy RVP (ŠVP):
ÚVOD
Interaktivní vzdělávací hra v rolích s názvem „Zlatý "deváťák" je hra, která si klade za cíl zábavnou a zážitkovou formou naučit žáky základních škol přemýšlet nad dopravními situacemi, jako souhrou mnoha činitelů dopravní nehody: místa dopravní nehody, účastníků a jejich chování, podnebních podmínek a dalších okolností, z nichž každý hraje svoji roli a lidský činitel, jako nejméně vyzpytatelná součást dopravního procesu, může udělat chybu.
Žáci vymýšlejí ve skupinkách dopravní situaci, která vždy skončí dopravní nehodou. Prostřednictvím hraní rolí, tedy kreativní a aktivní činností, ji prezentují ostatním žákům, kteří se snaží najít všechny možné příčiny nehody. Následně hledají možnosti jak odstranit rizika, které ve scénce mohli vidět.
Závěrečnou částí celé aktivity je workshop, kde se s učitelem (animátorem hry) rozebírají jednotlivé scénky a hledají se paralely se situacemi ve skutečném životě. Hra je koncipována jako soutěž mezi skupinkami hráčů, vyhrává ta nejkreativnější scénka. Ale ani v této hře nemusí být vítěz ani poražený…
Pro herní prostředí je doporučena školní tělocvična nebo i třída. V tělocvičně je, díky volnému prostoru, možno hrát i s minimem rekvizit. Volný prostor dává podněty pro kreativitu a fantazii žáků. I tím, že se hráči přímo účastní na vytvoření virtuálního dopravního prostředí, se žáci učí.
Hru je možno hrát i v prostředí dopravního hřiště, kde je výhodou dopravní prostředí, které se nemusí připravovat, je „jako“ ve skutečnosti. Je zde jen nebezpečí, že žáky nevyburcuje k aktivitě a rozvoji fantazie, neboť hra se bude odehrávat v již připraveném prostředí.
Hra o „Zlatého deváťáka“ je určena pro žáky devátých ročníků základních škol. Minimální počet účastníků je 12, optimální počet je 25. Délka hry je přibližně 2 - 3 vyučovací hodiny (maximálně 3x 45 minut), hrací čas je vždy oddělen přestávkou. Doba hry závisí na počtu hráčů i délce závěrečného workshopu.
Hra nevyžaduje žádné speciální rekvizity. Scénky by měly být hrány za pomocí symbolických rekvizit, na které je možno použít běžné pomůcky a předměty, které žáci vlastní (mobilní telefon, pouzdro na brýle, tužka, pravítko atd.) Pokud učitel či lektor bude mít zájem hru nějakými předměty obohatit, může s žáky vytvořit takové předměty, které uzná za vhodné, např. v rámci výtvarné výchovy.
Pro každou skupinu je nutné připravit několik menších lístků papíru (např. formát vizitky) pro hlasování, papír a psací potřeby pro záznam rizikových situací.
Scénář hry je zdánlivě velmi jednoduchý. Hra je určena pro žáky 9. ročníků jako budoucí řidiče malých motocyklů a vozidel do 50 cm3, tzv. mini vozidel. Cílem je, uvědomit si, jak maličkost může změnit řidiči - chodci celý život a jak málo stačí k tomu, aby se stala dopravní nehoda. Tato hra vychovává k postojům tvorby životních hodnot.
POPIS OBSAHU HRY
Úvodní fáze
Animátor – učitel představí účastníkům v kostce hru, kterou budou hrát.
Po představení hry následuje rozdělení hráčů do herních skupin. Hrají všichni žáci ve třídě.
Možností, jak vytvořit skupinky je mnoho. Hráči si mohou losovat, sami si zvolit spoluhráče nebo jinou metodou se rozdělí třída do herních skupin. Konkrétní provedení je na učiteli. Hráči by měli být do skupinek rozděleni početně rovnoměrně. Je lepší, když v herní skupině jsou zastoupeni kluci i děvčata.
Optimální počet skupinek je 5, počet hráčů může být od 4 do 7. Nejnižší počet herních skupinek jsou 3.
Každá skupinka si zvolí jméno pro snadnou identifikaci pro hodnocení a závěrečný workshop. Doporučuje se vybrat např. podle jména nejaktivnějšího člena skupiny, nebo podle barvy na oblečení, apod.
Zástupci herních skupin si vylosují Pořadí vstupu do hry , ve kterém se scénky budou hrát.
Výběr rolí a prostředí
Po rozdělení do herních skupin si hráči vylosují role, které budou ve scénkách představovat. Dále si vylosují prostředí, kde se jejich scénka bude odehrávat a rizikový faktor v dopravě, které musí ve scénce ztvárnit.
Každá skupinka dostane omezený čas na přípravu scénky, kterou ostatním zahraje. Scénka musí být uzavřená, tj. má úvod do děje, děj s krizovou situací a vyvrcholení krizové situace – dopraví nehodu. Musí jasně názorně představovat nebezpečnou situaci, musí v ní být použity všechny herní prvky a postavy, které si hráči vylosovali.
Hraní scénky
Každá skupinka postupně zahraje svou scénku ostatním skupinám. Scénka by neměla být příliš dlouhá (max. 5 minut). Scénky zahrnují jen to, co bezprostředně předchází nehodě (expozice do hry) a nehodu samotnou (kolize). Po každé scénce následuje rozbor obecenstvem – hráči, kteří ve hře nevystupovali, ale do diskuze se zapojují i samotní hráči s vysvětlením situace, pokud je to zapotřebí.
Hodnocení scénky
Skupinky, které nehrají scénku, pozorují hru a hledají v ní co nejvíce rizikových faktorů. Zaznamenávají si je na papír. Na základě pozorování a poznámek pojmenovávají rizikové faktory a snaží se vymyslet co nejvíce řešení, jak nehodě předejít.
Vyhodnocení
Každá skupina přednese své nápady na řešení, jak předejít dopravní nehodě, kterou právě viděli. Skupinka, která scénku přehrála, vybere nejlepší řešení a tím určí vítězného řešitele kola.
Jméno skupinky napíší na papír a ten odevzdají učiteli. Volba je tajná, aby se předešlo taktizování v hodnocení.
Ve hraní scének se vystřídají všechny skupinky.
Pořadí vstupu do hry ztvárnění scénky je dáno losem.
Závěrečný workshop
Hra končí vyhlášením vítěze (popř. více vítězů při více skupinách se stejným počtem bodů). Scénky se nakonec shrnou a vyjmenují se nejčastější rizika, se kterými se mohou mladí účastníci dopravních situací setkat. Podle časových možností učitele může následovat diskuze o osobních zkušenostech žáků s rizikovými situacemi.
POPIS PROSTŘEDÍ
Herní prostor
Hru je možno hrát v adekvátně velkém prostoru, na kterém půjdou pohodlně přehrát scénky a všichni účastníci budou mít dobrý výhled. Nejvhodnějším prostorem je školní tělocvična nebo i třída. Tělocvična má výhodu rozlehlého prostoru pro ztvárnění jednotlivých scének, je zde možnost využití např. nářadí a sportovního náčiní, jako herních rekvizit, s možností vytvoření jednoduchého „hlediště“ z laviček pro obecenstvo, které hodnotí zahranou scénku.
Hru je možné zařadit i jako aktivitu venkovní, např. na školním hřišti, v rámci školy v přírodě nebo lyžařského výcvikového kurzu.
Jednou z možných variant, kde hru hrát, je dopravní hřiště. Zde se nabízí využití již existujících herních rekvizit a speciálně upravených prostor pro dopravní výchovu.
REKVIZITY
Počet rekvizit závisí na možnostech učitele (školy), aktivitě hráčů či lektora. Scénky je možno zahrát s minimalistickými rekvizitami (školní potřeby, židle, lavice, předměty denní potřeby), které symbolicky zastupují skutečné objekty. Před každou scénku je třeba představit prostředí, a co který předmět představuje, pokud to není na první pohled jasné. Doporučuje se některé doplňkové předměty (např. dopravní značky) si vyrobit v rámci např. výtvarné výchovy, případně si je stáhnout z webových stránek a vytisknout viz: http://www.dopravni-znaceni.eu/
VYSVĚTLENÍ PRAVIDEL
Soutěž „O zlatého deváťáka“ má za cíl ukázat různé nebezpečné situace v dopravě a jak jim předcházet. Hráči jednotlivých scének si sami vymýšlejí a pak hrají nebezpečné dopravní situace ostatním. Hráči mají daný herní prostor, tj. kde se hra odehrává, herní role a riziko, které se ve scéně musí objevit.
Ti, kteří nehrají, jsou v roli hodnotících diváků a ve svých herních skupinkách pozorují zahrané scénky a snažit se v nich najít co nejvíce nebezpečných situací a rizik, které mohou vést k nehodě. Čím více jich identifikují, tím lépe. Každá skupina hráčů se pokusí vymyslet co nejvíce nejlepších řešení, jak bylo možno ve scénce zabránit nehodě.
Pokusí se najít, co by se mělo ze scénky – z „dopravního prostoru“ odstranit, nebo jaké chování v roli chodce nebo řidiče změnit (např. řidič by neměl za jízdy telefonovat) nebo naopak přidat (např. dopravní značku, dopravní značení – přechod pro chodce). Kreativitě hráčů se meze nekladou, ale způsoby řešení by měly jít použít. Výsledek by měl být vždy reálný a nezacházet za hranice fantazie. Cílem je najít řešení, jak nehodě šlo zabránit nebo alespoň eliminovat její následky. Výběr vhodného řešení koriguje animátor hry (učitel).
Vítěze vybírá skupinka, která scénku sehrála. Zároveň hodnotí výběr vhodných řešení. Může zahrát scénku znovu a s použitím doporučených řešení.
VÝBĚR ROLÍ A PROSTŘEDÍ
Animátor - učitel má k dispozici tři, resp. čtyři balíčky kartiček, ze kterých si každá herní skupinka vybírá.
Postupně ve skupinkách (podle čísel) přicházejí k animátorovi hry - učiteli a losují si role, které budou hrát, prostředí, kde se bude scénka odehrávat a rizika, která musí demonstrovat. Karty, ze kterých si vybírají svoji roli, jsou obráceny textem dolů a hráč nevidí, jakou roli si vybírá. Role si skupina vybírá ze dvou balíčků tak, aby byly zastoupeny jak dopravní prostředky, tak i role chodce (chodců).
Dopravní prostředí vybírá za herní skupinu jeden hráč pouze jednu kartu. Karta je opět obrácena textem dolů. Hráč nevidí text.
Rizika si vybírá herní skupina. Vybírají se tři rizika na jednu scénku, které hráči musí povinně zapojit do hry. Hráči opět nevidí text na kartách.
Balíčky karet:
Dopravní prostředí - jedna karta na skupinku.
Role účastníků - jedna karta na jednoho hráče ve skupince.
Zde skupina vybírá ze dvou oddělených balíčků rolí:
z dopravních prostředků
a chodců.
Rizika - tři kartičky na skupinku.
Hráči dostanou popis prostředí. Prostředí je dáno a určuje, kde se scénka odehraje a nedá se měnit. Místo, kde se hra odehrává, hráči na začátku scénky popíší obecenstvu. Pro potřeby hraní scénky je možné prostředí ztvárnit symbolickými rekvizitami.
Hráči mají vylosované kartičky rolí - účastníků dopravní situace. V rámci vlastní herní skupinky si mohou role prohodit. Ve scénce se musí objevit všechny role. Role účastníků jsou nabízeny ve dvou oddělených balíčcích, aby se ve skupince promíchaly role chodců i dopravních prostředků.
Rizika v dopravě představují rizikové faktory, které se ve scénce musí objevit. Hráči mohou použít všechny tři, minimálně musí použít dva. Všechny kartičky jsou tajné pro ostatní hráče v jiných skupinách až do okamžiku, než se začne hrát scénka.
Je zapotřebí vysvětlit hráčům, že nesmí před uvedením scénky nic prozradit, především ne rizikové faktory.
PŘÍPRAVA NA SCÉNKY
Po vylosování rolí, herního prostředí a rizikových faktorů dostanou všechny herní skupiny 15 minut na přípravu scénky. Scénku si mohou i secvičit, nebo si jen říct, jak se scénka bude odehrávat a kdo a co bude ve hře hrát a kdy kdo do hry vstoupí. Skupinky by se neměly navzájem sledovat v době přípravy na své scénky. Tělocvična umožňuje jistou míru soukromí přípravy pro jednotlivé herní skupiny. Je to také taktický tah každé skupiny, aby neprozradila nic ze své plánované scénky. Pokud se hraje hra v tělocvičně, je na kreativitě hráčů, co si z vybavení tělocvičny vyberou k realizaci scénky.
Zda se animátor rozhodne k využití rekvizit ze školního prostředí nebo seznámí žáky s možností přinesení herních rekvizit z domu, je ponecháno na uvážení každého animátora – učitele. V tomto případě je zapotřebí dát žákům seznam rekvizit s dostatečným předstihem, aby si mohli doma obstarat potřebné rekvizity (případně je vyrobit). Je zapotřebí žáky upozornit, že k použití rekvizit vůbec nemusí dojít. Je na uvážení každého herního týmu, co si pro ztvárnění scény vybere.
HRANÍ A HODNOCENÍ SCÉNEK
Hraní scénky
Každý herní tým postupně, podle vylosovaného Pořadí vstupu do hry , předstoupí před spolužáky a seznámí je, kde se hra bude odehrávat – herní prostředí. Na hráčích je, aby co nejvěrněji ztvárnili roli, kterou si vylosovali – chodec nebo vozidlo. Při hraní scénky nesmí zapomenout na povinná rizika, která se musí ve scénce objevit.
Úkolem spoluhráčů v roli pozorovatelů je najít co nejvíce rizik a nebezpečí, a zapamatovat si je během hry. Po ukončení scénky si svoje postřehy zapíší. Každá scénka by měla vést k nehodě nebo skoronehodě, která nemusí být nutně sehrána až do konce. Stačí zastavit scénku těsně před nárazem do chodce, srážkou dvou vozidel, apod. A zde je již na fantazii každého účastníka, jak si hru domyslí.
Animátor - učitel by měl zastavit hraní scénky v pravou chvíli, pokud se herci nezačnou příliš „vyžívat“ – přehrávat dopravní nehodu.
Hodnocení scénky – pokyny pro hráče
Po ukončení každé scénky mají žáci - pozorovatelé 5 minut, během kterých by si měli ujasnit rizika, která se ve scénce objevila a vymyslet co nejvíce řešení, jak předejít nehodě. Řešení mohou být např.:
Je potřeba, aby učitel na začátku řešení přivedl pozorovatele k tomu, aby při řešení minimálně jednu věc přidali a jednu ubrali.
Pokud budou hráči vymýšlet originální až fantastické nápady (např. přiletí superhrdina a nebezpečnou situaci zachrání), tak se tomuto řešení hry nebrání. Lepší varianta je na tento typ řešení nenavádět. Vhodnější je, pokud se pozorovatelé budou držet reálného a možného řešení. Vhodné je motivovat i hodnocením řešení, které je možné použít.
HODNOCENÍ
Po uplynutí doby na vyhodnocení scénky představí jedna skupina „pozorovatelů“ – tj. hráčů, kteří nehráli ve scénce svá řešení a nechají čas na vyhodnocení skupině, která scénku sehrála, aby vybrala to nejlepší řešení. Hodnotitelé se mohou poradit i s animátorem - učitelem, který by jim měl být odbornou oporou a měl by jim pomoci radou.
Vybranou vítěznou skupinu si animátor – učitel poznamená, tak aby to ostatní „pozorovatelé“ nevěděli, o koho se jedná. Na závěr se porovnává hodnocení hráčů – aktérů scénky a „pozorovatelů“ „Pozorovatelé obhajují, proč si zvolili variantu a jak by se dalo zabránit nehodě. Hra pokračuje sehráním další scénky.
Je možné, že před další scénkou budou hráči potřebovat krátký čas na přípravu. Každá scénka bude totiž motivovat hráče k dalším nápadům a rozvoji herního děje. Nejtěžší pozici má první herní tým.
ZÁVĚR HRY A WORKSHOP
Na závěr učitel představí tým, který zvítězil (získal nejvíce bodů) nebo oznámí i celkové pořadí. Herní skupiny – týmy hráčů, mohou pak zveřejnit svoje vlastní. Animátor hry je může nechat objasnit důvod jejich.
Herní skupiny by měly vysvětlit, proč vybrané řešení situace se jevilo jako nejlepší. O příčinách a řešeních bezpečnostních situací by se mělo diskutovat.
Jednou z možností hodnocení je také výběr nejlepšího herce ze všech herních týmů.
Ve hře nejde o to, kdo bude vítězem, ale především jde o prožitek a zážitek nebezpečné situace ve hře, byť jen ve virtuálním prostředí. Hráči se naučí uvědomovat si, kde je riziko v dopravě a naučí se jej pojmenovat. A to je největším přínosem hry.
